Ten‚ kdo nezná svou minulost‚ je odsouzen ji opakovat.
Komunistický puč 25.2.1948 způsobil zánik demokracie v Československu. Motto: „… Ne všechen lid československý si přeje zánik demokracie, ale vy pánové a vámi vedená strana si přeje, abych svým podpisem zabil demokracii. Jestli tak činím, tedy jen proto, abych zabránil bratrovražednému boji, jímž vyhrožujete a jejž jste schopni vyvolat…“ President E. Beneš 25. 2. 1948 před jmenováním nové vlády Únorový puč nebyl pučem v pravém slova smyslu. Nebyl reálně splněn jeden ze základních atributů, nedošlo k násilnému převzetí moci pomocí ozbrojených složek. Je nutné si ale uvědomit, že komunisté během celé vládní krize disponovali velkým počtem ozbrojených sil. K okamžitému zásahu byly připraveny oddíly Bezpečnosti, Lidových milicí, pohraničních pluků, na Slovensku byli aktivováni partyzáni ze Svazu slovenských partyzánů (připraveni táhnout na Prahu). Komunisté tak měli ve zbrani tisíce lidí. Je zřejmé, že v případě potřeby by tyto ozbrojené síly neváhali pro prosazení svých zájmů okamžitě použít. Únorový komunistický puč proběhl jakousi "pololegální" cestou bez krveprolití a masových zatýkání. Opravdový bolševický teror byl však rozpoután brzy po Únoru 48 a jasně tak ukázal, jací lidé a jaká ideologie se dostali k moci. KSČ využívala k upevnění své moci akční výbory, byly to mocenskopolitické orgány zcela podřízené komunistům. Tyto orgány, které byly zakládány v obcích, závodech a dalších institucích. Měly za úkol provést očistu veřejného života od odpůrců komunistické strany. Jedním z důsledků těchto čistek byla perzekuce desetitisíců funkcionářů a příslušníků nekomunistických stran, kteří byli svévolně zařazeni mezi "reakci".
|
